tak po kratší době jsou tady zase kamarádky
My jsme ještě tupě stály na schodech a cosi jsme si špitaly. "Tsss..ta je ale namyšlená co? Větší Barbínu neznám a řeknu ti - ani poznat nechci" řekla Karin Barči,která chytila menší výtlem. Karin se na ni usmála. "No tak to jsme dvě. Pochybuju že může být někdo tak nafrněný jako ona! Dyť to ani není člověk.. vypadá jak E.T. Nevím co si myslí,ale když bude furt mít celou hlavu s mašličkama tak si o ní člověk pomyslí že je blbá. A bude mít naprostou pravdu,to ti garantuju. Mimochodem ta její čelenka s králičími oušky vypadá jako kdyby měla ty UFO uši. Celkově vypadá jak králík,ty ouška jsou už jen doplněk. Ještě aby si dala fousky a má masku na karneval" rozčilovala se zase Barča. Ani si nevšimla,že po ní pokukuje jeden idiot z její třídy,usmívá se na ni jak sluníčko na hnoji a nedává pozor na cestu. Teprve drsná rána na dlaždice jí donutila se otočit a naskytl se jí pohled na Martina - tak se jmenuje ten kluk - jak si drží ruku na narůstající bouli na čele a sprostě nadává. Barči to prostě nedalo a musela se uchechtnout. Nejspíš se zasmála hlasitěji než měla v úmyslu. Ven vyšla Angela a zase začala buzerovat narážkami typu "Tvůj smích je jako kdyby mečela koza". Holky, obzvlášť Karin měly co dělat aby se udržely a nevyzdobily té krávě obličej. Angela si ani ´nevšimla´ Barčina nasupeného výrazu ,potutelně se usmála a řekla: "Dám vám hádanku. Tu neuhodnete.. Co znamená 50 policajtských aut před zvláštní školou?" zeptala se a zatvářila se jako kdyby řekla tu nejneuhádnutelnější (hh) hádanku na světě. Naše holky si ale mohly v duchu zatleskat. "Hmm...že by se konaly třídní schůzky? Ještě chci doporučit ,příště vybírej lepší a neznámější hádanky,tady tohle uhádne každý." posměšně se ušklíbla Karin a nenápadně za zády ukázala Barči vztyčený palec .
Za chvíli - když konečně dootravovala - se Angela odebrala zpět do třídy,holky mezitím na chodbě chytly menší výtlem - tedy,menší , to by se ani tak říct nedalo. Obě se musely chytit stěny,aby se vůbec udržely na nohou. Hekaly,popadaly dech a z neustálého smíchu je už bolelo břicho. Prostě to nešlo zastavit. Skřeky a mentální smích se ozýval celou školou. Každý který kolem naší dvojice prošel jen zakroutil hlavou a zaklepal si na čelo. Ani to ale naše holky neodradilo od smíchu - ba naopak. Začaly se smát ještě víc. Prskaly po sobě a nakonec se úplně svalily na zem. Křečovitě se držely za břicho a hystericky se smály. Dalo by se říct,že vypadají jak z nějaké pomocné školy - tedy ještě lépe - z ústavu duševních chorob. Trvalo ještě dlouhou dobu,než se obě dosmály. Postavily se a naskytl se jim pohled na hlouček dětí,které kolem nich tvořily jakýsi malý kroužek. Děti se na Barču a Karin dívaly totálně idiotsky,jako kdyby snad holky snědly nějakého jedovatého pavouka.
Okukovací pohledy holky donutily k nervozitě. Vůbec nevěděly co mají dělat,ale jejich problém nevědomky vyřešil pan Marko. "Alou do tříd" popohnal malé prvňáčky ,kteří se nad přísně vyhlížejícím panem školníkem ustrašeně skrčili a vyběhli zpět do svých tříd.
Ano,pan Marko byl školník. Měl na starost opravování věcí,tekoucích záchodů,rozbitých potrubí,pokažench světel a dalších zkažených a zdemolovaných věcí. I přesto,že mu táhlo již přes čtyřicet,byl Marko velmi hubený,měl hnědé delší vlasy a modré oči a taky byl velmi šikovný. Vše dokázal spravit během pěti minut. Většinou byl hodný,ale dokázalo ho pořádně naštvat,když neviděl žáky v nepatřičnou dobu ve svých třídách. To byl potom velmi přísný a choval se zle.
"A vy byste taky měly jít do svých tříd,holky" řekl už klidněji. Karin a Barča raději poslechly a s odchodem,během kterého se pořád tiše chichtaly,přinesly taky začátek hodiny chemie.
POKRÁČKO PŘÍŠTě!


Ouško
Micka
Šemík
Zlatíčka :-*
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×






.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 

.
.
.
.
.
.
dvě 4 a jedna 3
jinak 1 a 2
sem na gymplu hold noo..ale to je náhodou etě super výzo jako :-*