26. ledna 2009 v 19:12
|
po dlouhé době ,že =) enjoy
Ale ne...opět Brumbál. Ten má snad oči všude. Před chvílí byl ve své pracovně a najednou je našel smějící se na záchodkách? Obě zrudly. "Ehm...copak to tu děláte?" zeptal se Brumbál ještě jednou a na holky se podíval trochu přísněji . Ginny se očividně k ničemu neměla ,tak se vysvětlování ujala Hermiona. Nebudeme si nic nalhávat,přece jen se uměla lépe vyjadřovat. "Totiž..šly jsme tady na WC ...No a potom Ginny jaksi zakopla tak jsme se zasmály.Nic neobvyklého." hodila pohed absolutního neviňátka... Hmm...tady se ta dobrá mluva moc neprojevila,protože Albus obě změřil podezřívavým pohledem. Nevěřil jim,bylo to jasné. Takovou blbost si vymyslet..Ginny ani nevěřila,že si takovou nereální lež vymyslela práve Hermi,která vždycky uměla dobře mluvit . Ale nejspíš ne lži. Ginny se rozhodla jít s pravdou ven. "Pohádaly jsme se." řekla zkráceně a jen doufala,že už nebude muset popsat nějaké drobnosti. Bohužel,její přání nebylo vyslyšeno. ´Důkaz,že Bůh neexistuje´,tipla si Hermiona,která se dosud cítila zahanbeně a měla představu,jak se její kamarádka cítí ."A co dále?".. zněla otázka Albuse Brumbála . "Teda spíš co předtím?" opravil se hned a holkám se celkem ulevilo,protože už se na ně usmál. "Šly jsme někam s klukama.. Vlastně jsme měly namířeno do našich pokojů. Jenže potom se Hermioně zdálo něco .. ehm...podezřelé. Tak mě zatáhla sem,nastala kratší výměna názorů,ale potom jsme se usmířily. Se smíchem." dodala Ginny když se Brumbál ptal pohledem "a co ten smích?". Profesor to nejspíš nechtěl řešit,vyšel ze záchodků a zamířil zpět do své pracovny. "Hermiono,ty nejsi normální!!" vyčetla Ginny s cukajícími koutky Hermioně. Neměla to ale dělat,dotkla se jejího citlivého místa a docílila založení Hermioniných rukou v bok a výhrůžného pohledu. Nakonec Hermiona ze záchodku povýšeně vyšla. Ginny okamžitě napadlo,jak někdo může být tak urážlivý.
Neměla ovšem v úmyslu jít za ní a doprošovat se omluvy,když ona vlastně za nic nemohla. Prostě jí jen řekla svůj názor. Hermiona nemůže pořád čekat,že jí někdo bude obskakovat a chválit ji až do nebe. Radši být upřímný než říkat něco,co si doopravdy člověk nemyslí. Naopak,její kroky směřovaly do klučičích ložnic. Prošla nebelvírskou místností a na schodech nezahla doprava,jak to vždycky dělávala,ale doleva. Zaklepala na velké skleněné dveře a čekala Siriuse ,Remuse nebo Jamese,ale ven vyšel kluk s umaštěnými černými vlasy,černým hábitem a mrazivýma očima,které se na Hermionu podezřívavě dívaly pronikavým pohledem jako pod rentgenem. Rusovlasá dívka téměř přestala dýchat. Poznala v klukovi jeho nynějšího profesora - Snapea. O moc se ale nezměnil. Byl jen o něco větší a tvář měl vyspělejší,jeho neutrální oči ale zůstaly pořád stejné - stejně chladné a stejně hrůzostrašné jako v nynější době. "A co ty tady děláš?" zeptal se zlomyslně . "Snad mi nechceš tvrdit,že jsi kluk převlečený za holku?" posměšně se zasmál a slabě do vyplašené Hermiony drkl. Co teď?
POkRáČkO
PřÍšTě
jasan chápu u mě taky nic moc xD a škola teda taky celkme nuda ale aspon byli kámoši xDD mno...taagže to tam šlo vydržet mno...taag a co jinač ??