TOM:
Od té doby, co jsem jen tak brouzdal městem a marně hledal Billa, uplynula nejméně čtvrthodina. Toho černovlasého potulného ďáblíka jsem stejně nenašel, akorát jsem celý zmoknul a profouknul. To víte, i duchům je zima. Bezmocně jsem se svalil na patník mokrého chodníku a vydýchával jsem se. Bill měl být už dávno doma, stejně jako já. Bohužel, byli jsme oba nejspíš venku. Tedy.. chci říct... já určitě, přece vím kde jsem.. No pro ostatní nejsem nikde, ale teď momentálně jsem venku a drkotám zuby. Bůhví kde se válí Bill.
Nevydržel jsem tam sedět dlouho. Po chvíli jsem vstal a rozhodl se jít podívat domů, co kdyby už se tam ten Billy dostal? Plul jsem vzduchem a za pár minutek jsem se dostal k jeho domu.
BILL:
Mezitím co mně dotyčný útočník surově držel za krk, třásl jsem se strachy. Věděl jsem, že tady zůstanu sám .... že mi nikdo nepomůže. Ani Tom... Copak Tom.. Ten se beztak někde láduje tyčinkama a je mu jedno co se se mnou děje.. Pche!! Oooh.. Sám sobě se divím, že dokážu načuřeně uvažovat když málem chčiju strachy. Ta obrovská obluda nade mnou se příšerně směje a kdybych mohl , vyrazil bych tomu dotyčnému všechny zuby.. Tedy jestli nějaké má.
TOM:
A kurva, Bill tady není - pomyslel jsem si, když se moje dotyčná osoba..ehm..tedy duch.. porozhlédla po bytě. Opravdu .. bylo tady prázdno, jen na zemi ležel spadnutý obrázek a v krbu vesele tančily plamínky...No dobrá,netančily a nebyly to plamínky..Prostě tam hořel oheň..
Zničeně jsem si povzdechl. Normálně bych to nechal plavat, jenomže ten pocit v žaludku se stále stupňoval a já jsem měl pořád hrozný strach o Billa. Ještě k tomu jsem vůbec nevěděl, co se mu děje a kde vlastně je.
BILL:
Moje poslední záchrana byl krk. Tedy on to nebyl přímo krk byl to hlas. Néé, to taky ne. Byly to zkrátka hlasivky. Začal jsem nepříčetně ječet. Musel jsem si rukou zacpat uši abych neohluchl, a i přes moje pevně zacpané ruce jsem se slyšel řvát. Pomyslel jsem si, co asi dělá ta gorila nade mnou. Rozhodně už mě nedržela. Pustila se mě a taky se nejspíš křečovitě držela za místo na hlavě..tedy uši.. Na nic jsem nečekal a pelášil jsem domů. Z tmavé úzké uličky jsem zabočil doprava a doufal jsem, že to je ta správná cesta domů.
TOM:
Nemohl jsem tady tak stát. Zase jsem se vydal ven. Otevřel jsem dveře a tentokrát zabočil doleva. Přál jsem si, abych ho našel. Nevím proč, ale na tomhle klukovi bylo něco zvláštního. Zatím ale nevím co. Šel jsem tedy po levé straně zablácenou cestou a už v duchu jsem se vzdával myšlenky na teploučký krb.. tedy oheň v krbu.. a mísu s vaflemi.
Bill je přednější.


Ouško
Micka
Šemík
Zlatíčka :-*
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×






.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 

.
.
.
.
.
.
jej good a ja se mam celkem blbě....