takže.. tuhle povídku jsem psala v hodně veliké depresi, proto je taková.. smutná.. ty lehčí dušičky ať to radši nečtou =) raději pod perexem a snad se bude líbit..
Začátek bude nad perexem =))
Lásku. Lásku, která mě spaluje a užírá ve dne v noci, která mi nedá spát, která mě zevnitř zabíjí. Láska neopětovaná, láska zakázaná, láska čistá a nevinná.
Přátelství. Pravé a čisté přátelství. Můžu se ti se vším svěřit, mohu ti říct svoje trable a svoje problémy. A jsem si jist, že ty mi vždycky pomůžeš. Jsi můj jediný a opravdový přítel. Ani mí rodiče mi nejsou tak blízcí jako ty. Jsi mé dvojče. A jsi můj jediný přítel, kterého mám.
Nenávist. Nenávidím Tě za to, co mi děláš. Nenávidím tě za to, že jsi s NÍ, nenávidím tě za to, že mě nemiluješ. Nenávidím tě za to, že na mě nemáš tolik času. Nenávidím tě za to všechno, co jsi mi kdy udělal. Nenávidím Tě za ten čas, který trávíš s ní. Ale především nenávidím sám sebe, že jsem dopustil, abych se do něčeho takového namočil… Že jsem dopustil, abych tě začal milovat.
Doufám, že si to uvědomuješ, co se mnou děláš.
Doufám, že na to jednou přijdeš a pocítíš všechnu tu bolest a zoufalství, které právě teď pociťuju já.
Doufám, že budeš mít někdy potřebu vykřičet do světa všechny své city, jako to teď potřebuju já.
Doufám, že Tě někdy přestanu milovat, abys věděl, jak se teď cítím já.
Na papír teď píšu slova,
která bolí.
Jiný svět už na mě volá,
mé srdce na kousky se drolí…
Když tě vidím s ní,
zapomínám na svět twincestní.
Zapomínám, co jsme spolu prožili,
zapomínám na to, co jsme spolu zažili.
Doufám, že si uvědomuješ, jak hluboko jsem klesl, když si své srdce vylívám do kousků papírů.
Doufám, že je ti jasné, že ty básničky jsou pro Tebe.
Doufám, že až je najdeš, bude ti to líto a ty pocítíš všechnu tu nenávist a zoufalství, jako teď pociťuju já.
Tome, lásko, až si tohle přečteš,
budu už v jiném světě.
A až si toto dočteš,
budeš hltat každé slůvko v této větě.
Bude ti líto, jak ses choval,
bude ti líto, jaký jsi ke mně byl.
Já jsem své city k tobě schoval,
ale ty ne - pořád a stále jsi mě bil.
Doufám, že se nad tím zasměješ, jako jsem se nad tím zoufale smál já.
Doufám, že ti to bude líto, jako je to líto mně.
Doufám, že se ti bude srdce rozbíjet na malé kousíčky, jako se právě rozbíjí mně.
Bil jsi mě, pořád a stále,
bil jsi mě, bil a bil.
Dokonce jsem měl i namále,
abych mezi váma živýma ještě byl.
Miloval jsi ji,
to bych bral.
Myslel sis, že jsi král.
Potom jsem zjistil, že sis s ní jen hrál.
Doufám, že ti jednou bude tak, jak je teď mně.
Doufám, že si jednou uvědomíš, jak moc mě miluješ, jako si to už dlouho uvědomuju já.
Doufám, že si to budeš do smrti vyčítat, jako si to teď vyčítám já, co si hodlám udělat.
Nakonec ses se mnou vyspal,
a pak mě sprostě odkopl.
Byl jsem pro tebe jako levná děvka,
dokonce jsi mě z domu vykopl.
A tak tady teď klečím,
s papírem v ruce, žiletkou vedle mě.
Div teď žalostí nemečím,
podívej, kam jsem se až dostal!! VÝBORNĚ!
Dopisuju poslední řádky,
nebudu si s tím dělat hrátky.
Ty sis se mnou taky hrál,
sprostě ses se mnou vyspal…
Miluju Tě a vždycky budu.
Doufám, že až si tohle budeš číst, budou Ti téct hořké slzy zoufalství, jako teď tečou mně.
Doufám, že budeš chtít vrátit čas zpátky, jako teď chci já.
Doufám, že si jednou uvědomíš, jak moc jsi mi ublížil, jako si to uvědomuju já.
Miluji Tě.


Ouško
Micka
Šemík
Zlatíčka :-*
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×






.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 

.
.
.
.
.
.
Ou, nádherný! Úžasný! A.... a smutný.... skoro brečím....
No, tak já už asi půjdu a potom vyhodnotím to SonB, jde se do zverimexu.... a stavím se za tou kámoškou.... Takže nevím, kdy se tu zase objevím...
Měj se hezky, papa