nějak jsem se inspirovala něčím =) ale to si raději nechám pro sebe =D
snad se bude líbit xP
Stále se ovšem nepřestal ohlížet za sebe. I přesto, že byl teď relativně v bezpečí v útulné chodbičce, každou buňkou jeho těla se rozlévaly kapičky strachu. Nikdy se mu nestalo něco podobného, bylo to úplně nové. Není divu, že se hodně vylekal.
Zatnul pěsti, sebral odvahy co nejvíce jen dokázal a pomalým krokem docapkal před vchodové dveře. Křehkým sklem se podíval ven, avšak nespatřil nic kromě staré lavičky, několika stromů a autobusové zastávky přesně naproti. Za lavičkou se však někdo krčil. Tom si nebyl jistý, kdo nebo co to je, ale měl takové tušení, že by to mohl být dotyčný, který po něm házel kameny a potom jej žduchnul. Na druhou stranu to mohl být nějaký starý odhozený kabát nebo veliký schoulený pes. Tom přimhouřil oči a snažil se rozpoznat v té tmě co nejvíce detailů skrčeného individua.
Jeho domněnka se potvrdila, když člověk vstal. Avšak s faktem by Tom nepočítal ani za mák. Dlouhé černé vlasy lehce poletovaly vzduchem pod náporem větru. Porcelánově křehká tvář se ustrašeně a zároveň posměšně usmívala na něco před sebou a čokoládové oči se jen leskly. Byl to Bill.
Rázným krokem vykročil k autobusové zastávce, ale nepočkal tam, nýbrž zahnul doleva. Tom ještě z chodbičky pozoroval ladnou chůzi, a potom se pln překvapení dopotácel až do bytu.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!


Ouško
Micka
Šemík
Zlatíčka :-*
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×






.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 

.
.
.
.
.
.
Úžasný! Už se těším na další dí,l moc!!!!! A strašně ráda čtu tvoje povídky!!! A jestli nenapíšeš další dílek, tak se asi něco stane...... :)