"Bille!! Billí, dobrý… ten grázl ti nebude jakkoli ubližovat!!" začal Billa utěšovat… "já mu to nedovolím," zajiskřilo se mu zlostně v očích. Na chvíli stočil pohled na schoulené klubíčko, tulící se mu v mikině. Byl tak sladký. ´Ježiš co to motám!! Jenom jsem lítostivý!Beztak´, pomyslel si Tom se zděšením v hlavě. "Bille, tak už nebrééč. Dyť se ti nic nestalo," utěšoval jsem, ale asi marně… "Co budeš dělat, až tě třeba znásilní?" vypadlo ze mě už trochu nabručeně a promnul jsem si dredy. Jenomže to jsem neměl říkat, Bill mi vystartoval z náruče hned, jak jsem dořekl poslední slovo a vyběhl nahoru do třídy. Když ovšem viděl, že za ním jde načuřený Robin, rozklepal se ještě víc.
"Tak co, BUZNIČKO!! Bráška tě utěšil?? Billíček buznička není schopný se ubránit sám?" provokoval. Jenomže to, co Bill v té chvíli udělal, neočekával nikdo, a Robin už vůbec ne. Bill se mu vysmál!!
"Poslyš, ty namyšlený idiote? Na co si to hraješ?? Si myslíš, že když mi tady budeš nadávat a šikanovat mě, že ti všichni padnou ke kolenům a budou prosit o milost? Tak to teda ne!" a takovou mu natáhl, až se Robin svalil na zem a mnul si červenou tvář. I když se to na první pohled nezdálo, největší sílu měl Bill v rukách. Usoudil, že přece jenom není tak slabý, jak na první pohled vypadá. Jenomže ten, kdo se tomu divil nejvíce, byl jeho bráška Tom, který za Billím běžel hned, jak utekl on. Bál se o něj. Ale to, co ve třídě spatřil za obrázek, ho donutilo stát s otevřenou pusou a vyvalenýma očima. Aby toho nebylo málo, sykl Bill Robinovi do tváře: "Tak co, ty frajere? Ještě si myslíš, že jsem slaboch?" a vítězoslavně se ušklíbl.
Jako na povel se celá třída rozchechtala. Ovšem tentokrát ne Billovi, jako vždycky, ale Robinovi, který ležel na zemi s pekelně rudou tváří a šklebil se na celý svět. Když konečně zazvonilo na další hodinu, všichni se postavili na svá místa, ovšem nepřestali mezi sebou štěbetat. Zmlkli až teprve, když dovnitř vkráčela paní ředitelka, která je suplovala místo jejich oblíbené učitelky Strangerové.
"Sakra," šeptali si mezi sebou nějací žáci. Nikdo neměl ředitelku rád, až na třídní šprtku Romanu. Ředitelka Urbanová byla velice přísná a psala poznámky třeba jen, když si někdo zašeptal jedno slovo. Všichni se modlili, aby hodina už skončila.
Když se KONEČNĚ dočkali, prchali všichni domů z náročného školního dne.


Ouško
Micka
Šemík
Zlatíčka :-*
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×






.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 

.
.
.
.
.
.