"A už dost," vykřikl najednou Bill a zakabonil se. "Poslední dobou se chováme jak dva idioti, ani si nepamatuju, kdy jsme dělali něco jiného než se neustále chlámali." Měl pravdu. Naskytlo se jim sice mnoho situací pro smích, ale tohle už byla přeháňka. Alespoň někdo tady má rozum. "Navíc teď musím řešit školu. Přišla mi SMSka od Robina, že se snaží mi zkazit školní prospěch. Měl bych si na něj dávat pozor dřív než bude pozdě. Víš, že se mi nedaří v matice a teď si to jen taktak zlepšuju. Nemůžu si prostě dovolit zničit si výzo... A jestli ti to přijde vtipné, tak si naser. Legrace je úplně o něčem jiném," dodal když spatřil Tomův výgeb.
Tento den už byl poněkud klidný, oba dva kluci si šli lehnout kolem půlnoci a domluvili se na tom, že musí mít oči na šťopkách kvůli - již zmiňovanému - Robinovi.
"Je to debil. Nemá to v té své palici v pořádku - šplouchá mu na maják," prohlásil Tom ještě než zavřeli oči a ponořili se do říše snů…
…která se ovšem rozplynula, když ráno na Billa dopadl proud ledové vody. Nad ním stál Tom se založenýma rukama a nadával.
"Taky bys jednou mohl vstát. Jde se do školy. Já jsem ti říkal, že máš chodit dříve spát. To třeba já - jdu sice pozdě, ale jsem na nohou už od půl šesté. Stihl jsem udělat snídani, taky vyčistit zuby, a jelikož záchod byl špinavý, tak jsem-" byl by pokračoval i dál, jenomže Bill věděl, že jeho proslovy mohou trvat i patnáct minut. Proto jen okázale zívl a unaveně dodal: "No jasný… vyčistil jsi záchod, udělal ranní hygienu, převlékl se a připravil snídani pro svého bratříčka. Jak neobvyklé," ušklíbl se posměšně, načež se vyhrabal z teplých a příjemných peřinek a odcapkal do koupelny.
Nebylo žádnou novinkou, že Bill v koupelně trávil mnohem více času než v kterékoli jiné místnosti, proto nestihli školní autobus a museli dalších deset minut čekat na další.
"Vidíš to, vidíš to?!! Hlavně že máš tu svou tvářičku namejkapovanou, natřenou a bůhvíco ještě… zato stojíme v zimě a… BOŽE, to je život, co já to mám za bratra??" lamentoval vždycky Tom, jelikož se tohle nestalo poprvé.
Za pět minut osm dorazili do školy. Přece jen nakonec museli jít pěšky, protože autobus někde uvízl ve sněhu. Celí červení, udýchaní a prokřehlí se odebrali do šatny, kde si ihned zuli promočené boty a na věšáky odložili vlhké kabáty. Věci na hodinu chemie si nestihli nachystat, ovšem byla to jen spousta lahviček a ty měli na stole během deseti minut. Tom se usadil do své lavice u okna a obrátil se k mladé spolužačce. "Dneska budeme míchat ten lektvar se solí, že? Nemohla bys mi několik půjčit? Zapomněl jsem si ji doma," nahodil úsměv neviňátka a za chvíli se potěšeně zubil a celé třídě ukazoval dlaň s trochou soli a jednou lahvičkou. Zato Bill už takové štěstí neměl. Ve třídě se s ním nebavil nikdo kromě Toma a Andrease - Andy byl na chatě s rodiči a Tom měl úplně jiné starosti. Sůl zkrátka a jednoduše nesehnal. Už zvonilo, Bill si povzdechl a sklonil hlavu. Dostane zas další poznámku a mamka ho zabije.
Do třídy vešla příšerná chemikářka s bradavicemi a několika vyrážkami na vrásčité tváři. Jako vždy se mračila na celý svět a každého žáka přejížděla rentgenovým pohledem. Usadila se ke stolu, zahleděla se do třídní knihy a jízlivě se zašklebila.
"Copak to tady máme… Kaulitz mladší, že? Pokud se nemýlím, minulou hodinu jste neměl zápalky se sírou. Dnes máme mít sůl. Máte?" přimhouřila oči a očekávala zápornou odpověď. V poslední chvíli však Billovi na lavici někdo přisypal asi kopeček soli. Ten někdo byl… Robin. "Ano, mám," odpověděl překvapeně a zíral na kupičku před sebou, načež svůj zrak obrátil na Robina.


Ouško
Micka
Šemík
Zlatíčka :-*
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×






.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 

.
.
.
.
.
.
129 level - nakrmeno