close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nezákonný vztah 6.

28. března 2009 v 13:00 | ★•$€×Y*ßiTcH• ^^ |  Nezákonný vztah
Počkat... Sůl? On mi půjčil sůl? A nezbláznil se náhodou? Nechápavě jsem se na něj zahleděl, ale chemikářka na mě obrátila svůj zpytavý pohled, takže jsem se jí musel podrobit.
"Dobrá... Alespoň něco... Takže... Dneska si ukážeme, jak změnit sůl v cukr," zachroptěla a půjčila si jednu z mých lahviček. Vsypala do něj celý kopeček soli a přidala vodu, načež přisypala pět kostek cukru. ´Bože, to je idiocie prvního stupně,´ pomyslel jsem si otráveně v duchu. Když se tam přisype cukr, je snad jasný, že to bude chutnat sladce. Tohle pochopí i malý předškolák.

Když po třičtvrtě hodině ze sebe přestala dělat objevitele světa, konečně jsem vypadl ze třídy. Bábrle jedna nabubřelá. A to si, lidi ještě představte - někteří o ní říkají, že je okouzlující a má hodně šarmu... Pche! Ta má šarm asi jako pokažené parkovací hodiny! Nevěřícně jsem zakroutil hlavou a chtěl se vytratit do druhého patra, všechno si promyslet, ale najednou mě někdo chytnul za rameno. ´Ne, Robin ne, prosím...´, modlil jsem se úporně. Lehce jsem přivřel víčka, nenápadně sepjal ruce a v duchu odříkával modlitbičku. Uf, zabralo to. Dotyčný nebyl naštěstí Robin, ale Tom, který na mě zíral stejně nechápavě jako já předtím na majitele půjčené soli.


"Co se to s ním stalo? Viděl jsi to taky? Vždyť ti půjčil sůl?" vyptával se horlivě a čelist sbíral někde na zemi. ´Ne asi, neviděl jsem to, když seděl přímo v lavici vedle mě a půjčil tu sůl MNĚ! Bože, to je logika´, pomyslel jsem si, ale radši jsem byl zticha. Tom byl docela vynervovaný už teď, proč bych ho měl naštvat ještě víc?

Procházeli jsme se vestibulem, potkávali jsme další otravné lidičky a tvářili se zamyšleně. Taky mi vrtalo hlavou, jaká to urputná změna. Ještě nikdy se nestalo, že by mi někdo - kromě Toma a Andyho - něco půjčil. A obzvlášť ne Robin. Nebyla to třeba jenom past? Co když si chce získat mou důvěru a pak mě ošklivě zneužije? No dobře, ale mohl to myslet vážně... Třeba se chce usmířit... SAKRA! Zoufale jsem pohodil hlavou v úmyslu dostat všechny proudící myšlenky pryč z mé hlavy. Je to příšerná zátěž pro můj mozek.

Otočil jsem se vedle na Toma, ale ten už tam nebyl. No skvělé, beztak mi někam upláchl a já se teď jako debil budu sám procházet kolem automatů a vrátnice. Jako kdybych nepůsobil jako člověk zralý pro Ústav duševních chorob už teď... Nasupeně jsem si odfrkl a radši se vrátil do třídy připravit na hodinu čejáku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama