je to neuvěřitelné, už 10 dílek povídky. pěkně kulaté čísílko, co? ;) takže jsem ráda za waše komentíQy, CČ
BTW: kuii
Posměšně se na Hermionu zašklebil a zadupal svou pohmožděnou nohou. "Lekla ses, co, holčičko?" pohrdavě se zasmál a přišel k ní blíž. Hermiona chtěla utéci, jenomže najednou ucítila, že ji něco silně bouchlo do zad. Moody na ni vyslal bouchací kouzlo ´Akumibiliarus´. Není divu, že spadla na zem a vražedným pohledem probodávala Alastorova otce, který se k ní téměř neslyšně přibližoval.
.:: Z POHLEDU GINNY ::.
No bezva. A teď ji mám jako hledat kde? V pekle? Nebo v nebi dokonce!?
Sakryš! A co když třeba šla i ona za mnou? Zůstane teď ve Zmijozelu? Co se stane?
´Možná bych ji mohla zkusit najít, půjdu zpátky´, pomyslela si Ginny a svižným krokem opět vešla do společenské místnosti. Vlastně chtěla vejít. Jaksi zapomněla na to, že do místnosti Zmijozelu se nemůže dostat po půlnoci. A co teď? ´No, tak to nechám tak´ uvažovala v duchu.
Koneckonců - Hermiona tam nemusí za každou cenu být.
Vydala se na opačnou stranu, zahnula doleva a vyšla po schodech nahoru, načež se zavřela v ložnici a zakutala se do peřin.
.:: OPĚT HERMIONA ::.
Skvělé! Bomba! Nic lepšího se mi opravdu nemohlo stát! Když pominu fakt, že tu teď ležím jak rozpláclá žába, tak děsné by to nebylo. Mám totiž pro vás další novinku.. Bojím se Moodyho. Zdá se to třeba uhozené, ale od pohledu vypadá tajemně a nebezpečně. A když se k vám ještě blíží s úšklebkem v obličeji, rozhodně to na sebevědomí nepřidá.
Byl už přímo u mě, silnýma rukama mě vytáhl nahoru a prohlédl si mě od hlavy k patě. Zasmál se pohrdavým smíchem a ....
A NĚCO UDĚLAL. ALE CO, TO SE DOZVÍME AŽ PŘÍŠTĚ ;)


Ouško
Micka
Šemík
Zlatíčka :-*
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×






.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 

.
.
.
.
.
.
Ou... rychle dále!!!
.... Být já spisovatelka, tak nemám ani na rohlík prosímtě!!!....
Možná v budoucnu nějakou povídku o twincest nebo tak napíšu. Víš co, možná už dneska....
PS: Jak ses měla?