VE MĚSTĚ:
Chm… Hey, co kdybych si vybral tady tohle triko? Je docela pěkný, má takový fajný nápis. Ale… NE! Počkat, vezmu si tohle, natěšeně se zubím na bílé tričko s fialovým potiskem. Uchopím jej do ruky a s neskrývaným zájmem si ho prohlížím. Už už se si ho pokládám do košíku, když najednou vedle něj spatřím další úžasné triko. Vypadá trošku jak halena, vepředu má knoflíčky a je celé černé. Které je lepší? Babo raď. Nakonec, po dlouhém rozmýšlení, si vyberu obě trička a chvátám k pokladně. Ještě se tak rozhlížím po tom skvělém obchodě, a spatřím přímo božské džíny. Úplé, ke konci jemně rozšířené. Celé jsou v modré barvě a na několika málo místech se skví vyšité lebky nebo srdíčka. Úplně šťastně si je k sobě přitulím a ani si nevšimnu, že se na mně pobaveně dívá jeden dredatý kluk. "Hej, tam ty typane…" zavolá na mně a já se překvapeně ohlédnu. Dlouhými kroky si to ke mně míří a pohledem ulpívá na džínech. "Já nejsem žádný hej nebo počkej. Jsem Bill. Co se na mně pořád tak díváš? Člověk si nemůže ani vybírat oblečení nebo co?" zeptám se ho trošku podrážděně. Jeho pohodový úsměv mě fakt rozčiluje. "No, jasný že můžeš… Ale… Nic proti, jenže tyhle kalhoty vypadají… jako kdyby byly holčičí. Jseš doufám kluk…?" zeptá se se smíchem. Cha, cha, cha. Vážně vtipné až mě hlasivky bolí. "Víš co? Starej se radši o sebe a o svoje hadry. Já si možná vybírám holčičí oblečení a ty zase chodíš v těch svých stanech. Vážně úchvatné," ušklíbnu se jedovatě. Ha, chlapeček, a jak mu pěkně sklaplo.
Dále jsem si ho nevšímal a namířil k pultu. Cestou jsem nezapomněl přibrat pár nějakých těch ponožek abych nechodil s dírou v palci a s úsměvem jsem si to nakračoval přímo k paní pokladní. Ta se na mně taky zaculila a začala mi počítat všechny peníze. Vyšlo to celkem levně. 1000 Korun, to si člověk jako já může dovolit… :D
Konečně jsem vyšel z dusného prostředí a nadýchal se čerstvého vzduchu. Vítr příjemně štípal do tváří i přesto, že sluníčko se snažilo jej rozehnat svými paprsky. Zazubil jsem se a rozešel se směrem domů. Jenže to by mi nesměl cestu OPĚT zastoupit ten frajer. Žduchl do mě, myslím, že schválně, i když předstíral omluvu. "Jé, to jsi ty? Sorráč, nechtěl jsem do tebe drknout," zahihňal se pod nos a sklopil hlavu. Bylo mi trapně, ani jsem nevěděl, co mám říkat. I přes to všechno, co mi dělá a jak otravuje, začíná se mi docela líbit. Působí jako pohodový kluk se smyslem pro humor. To mi tak ještě chybělo.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ;)


Ouško
Micka
Šemík
Zlatíčka :-*
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×






.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 

.
.
.
.
.
.
Jojo, promiň já vím, asi se na mě kvůli té VGS zlobíš, ale já to dneska dám do pořádku, jen co si přečtu ty dva dílky té úžasná povídky...