close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pošta pro Tebe 3.

27. března 2009 v 23:29 | ★•$€×Y*ßiTcH• ^^ |  Pošta pro Tebe
Poslední dílek je tady! J Pevně doufám, že se vám povídka líbila i přes to, že byla tak krátká J Tak si užijte poslední dílek a doporučuju si pustit Nenu - 99 Luftbalons (sice si to nepustí asi nikdo, ale to máte fuk :D) P.S: je to hodně dlouhý díl xD nevešlo se mi to do těch dvou, mno, jsem to pořádně nepromyslela, takže to mám za trest :D část nad perexem, část pod perexem :D

Radši jsem pomlčel. Je více než pravděpodobné, že bych řekl něco, čeho bych později mohl litovat. "No… Tak čau." Sakra! Nejradši bych si nafackoval. Tohle by snad neřekl nikdo, bože, takový kec, já jsem tak tupej. No vidíte, lidi, tady se projevuje, že jsem člověk pod úroveň normální lidské bytosti. Už i ta kočka je chytřejší než já.
Neodpověděl. Heh, ani se mu nedivím. Na to nic říct nejde. Co nejrychlejším krokem jsem se dopotácel zpátky domů i se všema taškama. Ty jsem ihned odhodil na postel a otřel si hřbetem ruky čelo. Je toho docela dost, holt i 6 párů ponožek něco váží :D

.

Zítra bych měl jít do studia. Achjo, jak sebe znám, budu mít takovou trému. Kdo by taky neměl, po 17 letech se mám setkat se svým dvojčetem, a tak nejde být úplně v klidu. Kdo ví, jestli vůbec přijde. No nic, přestal jsem se zaobírat svými nesmyslnými myšlenkami a pohlédl na hodiny. Už 7 hodin? To se to pěkně protáhlo. Neměl jsem chuť ani náladu jít se osprchovat a odlíčit. Proč taky? Jsem tady sám a nikomu nezáleží na tom, jak vypadám. Plácnul jsem sebou na tvrdý gauč a unaveně zavřel oči. Spánek se dostavil téměř okamžitě. Zdál se mi zajímavý sen o tom dredáčovi - sexy dredáčovi, aby to bylo přesné - a Poště pro tebe. Vůbec mi to ale nedávalo smysl. Kolem půlnoci jsem se probudil. Celý zpocený. Svraštil jsem čelo a zamyšleně se zahleděl na knihovnu naproti vchodových dveří. Jako kdybych v ní hledal nějakou oporu.
Sakra, už fakt blázním. Jako kdyby mi mohla nějaká dřevěná bedna pomoct. Dřív či později mě odvezou na psychinu. To je život tady tohle. V duchu jsem si přál znova usnout, ve skutečnosti jsem se však nechtěl dočkat dalšího dne. Kéž bych mohl zastavit čas. Člověk si ovšem nevybírá a tak jsem i přes svou nelibost zavřel víčka a pohroužil se do říše snů - konečně normálních.
DALŠÍ DEN DOPOLEDNE
Pomalu jsem otevřel oči a rozespale se protáhl. Kukadla jsem si hned protřel, abych alespoň něco viděl, a rozviklaně jsem vstal. Zdálo se mi, jako kdybych se kymácel ze strany na stranu a nebyl schopen udržet rovnováhu. Nakonec jsem se přece jen s obtížemi dokulhal až do koupelny a při pohledu do zrcadla jsem málem vypískl. Takovou obludu jsem ještě neviděl. Stíny na jedné straně úplně rozpité po celém ksichtu, na druhé straně prozměnu nebyly vůbec. Vypadal jsem jako mumie. Do slova a do písmene - naprostá mumie. Chyběly ještě nějaké obvazy přes kebuli. Z taštičky jsem vyhrabal nějaké tampony (na odlíčení, rozumějte :D) a přetřel si celý obličej. Konečně jsem vypadal aspoň trochu k světu, ale aby to byl ten pravý Bill Kaulitz, musel jsem se pořádně nalíčit. Tentokrát jsem si vybral extra "spešl" černou řasenku, tmavě modré oční stíny a lehký make-up. Rty jsem si jenom jemně přejel průhledným balzámem pro zpevnění a šel si vybrat do pokoje nějaké hadříky. Svlékl jsem si ty včerejší a z nákupní tašky jsem si vybral tu černou halenu, bílé ponožky ("Ach né, mají tam díru! Hlavně že přes celý obal napíšou KVALITNÍ!") - ty jsem si potom změnil kvůli docela solidní "ďuzně" xD a upnuté rifle. Byl jsem se sebou docela spokojený, když jsem se po konečném výsledku podíval do zrcadla.
Teď si ještě počkat na 4 hodiny a vyrazím.
Je teprve 11. Svůj volný čas jsem si zkrátil zpíváním, nějakým čtením a skládáním dalších písniček. Už jako malý jsem měl svůj sen - stát se slavným. Mamka mě za to tehdy chválila.
**flashback**
"No vidíš, zlatíčko, jak ti to hezky jde. Třeba se jednou staneš zpěvákem," usmála se na mně mamka a pocítil jsem malé zahřání u srdíčka. Moje mamka je hrozně fajn.
"Myslíš?" zeptal jsem se jí nedůvěřivě.
"Určitě." Potvrdila mi přesvědčeně.
"Stejně je asi malá pravděpodobnost, že z konkurzu několika tisíců lidí vyberou právě mě. Tak dobrý zase nejsem, ale když jinak nedáš," zazubil jsem se a odešel do pokojíku.
**konec flashback**
Kdo ví, jestli se mi to někdy splní.
VE STUDIU
Celý se klepu strachy v zákulisí. Bože, nevím, jak tohle přežiju - tedy jestli to vůbec přežiju. Tohle není nic pro mě. Odmalička jsem malý vystresovaný harant. Klidně se zeptejte mamky :D Ale touha vidět mého ctěného bratříčka je mnohem větší než moje zbabělost.
Stejně se mi pořád v mysli objevuje ten noční sen. Ach jo.
"Tak… A my přivítáme Billa Kaulitze," ozve se moderátorův hlas jako ozvěna a já jsem nucený vejít dovnitř. Rozpačitě se usmívám na všechny strany a nevím, co si o mě ti lidi myslí. Svým vzhledem přecejen trošku připomínám holku. Zazubím se do kamery a na vyzvání zrzatého moderátora Freda se pohodlně usadím do sedačky. Stále se nervózně třepu, ale snažím se nedát to na sobě moc znát. "Takže… Proč jste přišel do našeho pořadu?" usměje se na mně Fred a je mi hned lépe. "No… Jsem tady, abych poznal svého brášku Toma, je to moje dvojče a… Když jsme byli malí, taťka si jej vzal do Magdeburku, zatímco já jsem zůstal u mamky v Berlíně. Nikdy jsem ho neviděl, až na těch pár fotek, které jsem mamce stejně musel potají ukrást. Nikdy jsme se spolu neviděli a já se s ním chci setkat, poznat jaký je, jeho tvář, jeho hlas… Nevíte, jaké to je, když jste odloučeni od svého nejbližšího příbuzného. Nemáte jej nikde u sebe, nehovoříte s ním, ale přece víte, že někde máte svého brášku, kterého milujete, ale nemůžete mu to dokázat, objat jej, povzbudit… Brášku, se kterým jste se museli rozloučit…" zkolaboval mi hlas. Hlavu jsem zabořil do dlaní a ani jsem se nesnažil zabránit proudu slz, který se mi přímo pekelnou rychlostí řítil po tvářích. Bylo mi absolutně u patřičných míst, jak asi budu vypadat před polovinou národa, ale všechny nahromaděné city a melancholické nálady musely ven. Cítil jsem, jak mě Fred popleskal po zádech a trošku jsem se sebral. Otřel jsem si oči a zkusil jsem na rtech vykouzlit alespoň malý náznak úsměvu. V publiku se i ostatní lidé neubránili slzám a to mi v tu chvíli vážně moc nepřispělo na sebevědomí. Fredovi jsem nadiktoval Tomovu adresu - kterou jsem mimochodem musel vyšťourat v maminčině šuplíku - a ´poskok´ George šel Toma hledat. Celá cesta až do Magdeburku byla promítána ve velké televizi přímo naproti sedačky.
George dorazil před Tomův dům, a zaklepal na dveře. Do kamery vyslal povzbuzující gesto a obrátil se k postavě, která mu otevřela. Čekal jsem nějakého mladého, krásného kluka, ale uviděl jsem černovlasou postavu s jemnou bradkou a lehkým knírem pod nosem… To přece… Nemůže být můj Tomi. To ne! Usnadnil mi to George, který se zeptal: "Mluvím s Tomem Kaulitzem?" Pán - vlastně dle mého názoru můj bráška se zatvářil překvapeně. "Ne, mluvíte s Gordonem Kaulitzem, jeho otcem. Co po něm chcete?" Nevěřícně jsem se zahleděl na obrazovku, div jsem oční bulvy nehledal po zemi. Tohle že je ten zrádce, který mě s bráškou od sebe oddělil? Ten, který se s námi - Simone, Tomem a mnou - šťastně zubil na fotkách… To je teda zklamání. Očekával jsem, že můj bráška nebude doma, když tu najednou sešel dolů… NE! BOŽE! Vždyť to je ten kluk, kterého jsem potkal v obchodě! Ten nehorázně sexy dredáček, kterému jsem začal přezdívat "chobotnička". Ještě k tomu TEN, který se mi líbil. Áááá, pomoc… Umírám! Bille, dýchej, dýchej sakra! Silně jsem se štípl do paže, ale tak, aby to nikdo nezpozoroval. Ne, není to sen. Je to realita a zrovna ta krutá.
"To jsem já. Počkat… Nejste vy ten George Hagrid Weasley z Pošty pro Tebe?" vyvalil oči a s neskrývaným zájmem si George přejížděl rentgenovým pohledem. "Ano, jsem to já," usmál se Geo a potřásl si s ním rukou. Gordon jen stál v ústranní a zkoumavě je pozoroval. "Přišel jsem vám předat dopis a pozvánku do našeho studia. Někdo si vás zve a chce se s vámi setkat. Je jen na vás, jestli přijdete. V obálce najdete jízdenky i přesnou adresu. Zbytek vám předávám do vašich rukou. Nashledanou."
Obrazy z televize vymizely a Fred se ke mně obrátil. "Za půl hodiny dostanete zprávu, jestli váš bratr přijel," zkonstatoval a obrátil se směrem k publiku. "Vy zatím půjdete do zákulisí a dáte si něco k jídlu a pití".
ZA PŮL HODINY
Už sebejistějším krokem vstupuji znova do studia a tentokrát se potěšeně culím na všechny strany. Nechci si připustit, že je to můj bráška… Ten nádherný kluk. Nechci, nebo spíš neumím připustit. Incest je v Německu trestný, to já vím, ale teď se budu zabývat setkáním - jestli Tom vůbec přijde. Při myšlence, že by nepřijel, mi úsměv na chvíli zamrzl na rtech, ale hned jsem si v duchu vynadal. ´Naděje umírá jako poslední´ pomyslel jsem si a usadil se na gauč na druhé straně. Od druhé poloviny mě dělila pohyblivá zeď. Fred pohlédl směrem ke dveřím, kde postával George a zeptal se ho, jestli Tom přijel.
Geo se zatvářil zklamaně. "Bohužel…," napnul jsem uši a modlil se, ať je to jen vtip. Tom je tady, přijde do studia a setkají se… "Tom Kaulitz měl moc práce a nedovolili mu sem přijít." Slzy se mi nahrnuly do očí. Tohle je zákon schválnosti! To není možné! Byla to poslední naděje na setkání! "…ale on přemluvil svého šéfa i otce! A PŘIJEL ZA NÁMI!!" téměř zaječel Geo a já jsem si překvapeně a nejvíc šťastně setřel vodopád slz. Takže přecejen je tady. "Přivítejte ho, prosím!" poručil Fred a do studia vešel Tom. Můj bráška. Neudržel jsem šťastný úsměv a zamával jsem na něj, i když jsem věděl, že mně nemůže vidět.
Dosedl na hnědou sedačku a svůj zrak hned obrátil na moderátora. Potřásl si s ním rukou a zazubil se na stovky lidí do kamery. "Na druhé straně vás někdo očekává. Prve, než vám dovolíme se s ním setkat, řeknete nám své pocity a domněnky. Kdo si myslíte, že by to mohl být? Kamarád ze školy, člověk, o kterém nevíte že existuje, či snad rodinný příbuzný?" zeptal se zvědavě Fred a očekával Tomovu odpověď. Ten se na chvíli zamyslel. Jistě že, nemůže vědět, kdo si ho asi pozval. Tomovi se na čele udělala vráska od přemýšlení a pak ze sebe dostal: "Asi ten bývalý spolužák," přikývl hlavou. Najednou mi to bylo líto, že myslí raději na nějaké kamarády než na mně. "Podle čeho tak usuzujete?" odkašlal si - už poněkud vlezlý :D - moderátor Fred. "No… Když jsem odcházel na střední, měl jsem hodně kamarádů. Někteří ale opakovali ročník a většina šla na jinou střední školu. Se čtvrtinou jsem udržoval menší kontakt, ale o tom zbytku už jsem nikdy neslyšel. Mezi nimi byl i můj dobrý kámoš Jirka. Možná to bude on nebo někdo jiný," přikývl ještě bráška.
"Co kdyby to byl někdo jiný?" otázal se Fred a spiklenecky mrkl do publika.
"Nevím. Je to možné, ale nikdo jiný mě nenapadá," zamyslel se ještě Tom.
"Dobře… Byl byste rád, kdyby si vás tady pozval nějaký z kamarádů?", vyzvídal Fred.
"Ano, určitě. Měl jsem je všechny moc rád, tak bych je zase rád spatřil. Byli to fajn lidi," potvrdil Tom a usmál se.
"Teď už vám přes obrazovku ukážu, kdo se vás dožadoval…" ukázal na televizi moderátor a Tomovi se začala objevovat matná tvář nějaké osoby, ta se ovšem pomalu doostřovala, až v ní Tom poznal toho kluka, kterého potkal v obchodě. Co ten tady proboha chce?, prohnalo se mu hlavou. Bill se mezi tím nervózně ošíval. Tom se nevěřícně zadíval na tu krásnou tvář a srdce mu poskočilo radostí. Byl rád, že si jej pozval zrovna on, i když takováto varianta jej nenapadla ani v nejmenším. Ale vždyť se skoro vůbec neznají? "Ahoj Tomi…" otřásl se Bill rozpačitě. Dredáč se podivil. Odkud zná jeho jméno? A proč je mu ta tvář tolik povědomá… Jako by ji vídal ve svých snech… "To jsem já… Bill."
Tomovi jako kdyby spadl na hlavu tunový kámen. Zalapal po dechu a oči mu div nevypadly z důlků. T-tohle je jeho bráška! Jeho malý bráška, kterého musel opustit… To snad není pravda! Tom nevěděl, co má dělat. Smát se, plakat? Je to takový šok. Dokázal jen sedět a zírat na televizor. Bill na tom nebyl jinak. Moderátor se cítil poněkud trapně a tak položil otázku.
"Chcete už odkrýt stěnu a setkat se osobně?" kývl Fred hlavou směrem k oranžové zídce, která dělila studio na dvě poloviny.
Tom přikývl. Teď nastane moje chvíle, jsem tak nervózní, pomyslel si Bill, když se stěna začala rozdělávat. Ani jeden z dvojčátek na nic nečekal. Padli si kolem krku a z očí se jim kutálely slzy dojetí. Tulili se k sobě jak raněná štěňátka a pevně se objímali. Billi vzlykal Tomovi do velké mikiny a nemohl uvěřit svým očím. Vždyť se vidí po 17 letech! Nedokázali slovy vyjádřit svou radost. Tom ukazoval kameře své bílé zoubky a Bill - jakožto křehčí povaha - měl chuť obejmout celý svět. "Miluju Tě, Tomi" přitiskl se k Tomovi ještě více a jeho hnědá čokoládová očka se leskla slzami. Všichni diváci v publiku tleskali a slzy jim tekly samovolně po tvářích. Oba šťastní bráškové dojatě zamávali kameramanům a vyšli ze studia.

DOMA U BILLA
Bill i Tom se pořád vzpamatovávali z právě prožitého šoku. Stále se však pevně objímali a vyznávali vzájemnou lásku, která - jak později poznali - přešla v něco jiného, mnohem silnějšího a vášnivějšího, než je láska bratrská. Byl to takový nepopsatelný pocit na srdíčku, cítit, že někoho milujete. Kdo by se teď zabýval tím, že je to trestné. Láska jako láska, srdci neporučíš.
A tak příběh o dvou dvojčatech končí. Každý ve svém životě zažije jeden den, na který bude vzpomínat až do smrti. Den, kdy se stalo něco zajímavého, neobvyklého, nevšedního. Pro bratry Kaulitzovy to byl právě den, kdy měli možnost poznat se po 17 letech.
Poznámka autorky: V jejich kůži sice nejsem, ale mohu vás ujistit, že to prožívám s nimi. Snad se vám tato trojdílná povídka líbila a já čekám na vaše (kladné nebo záporné) ohlasy.
J Vaše LofinQa…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kikina- SB které tě má mocinQa rádo ♥ ♥ ♥ kikina- SB které tě má mocinQa rádo ♥ ♥ ♥ | Web | 27. března 2009 v 23:54 | Reagovat

A jejda.... vztahy, nestačí mi kapesníčky, úchvatné!!!!

Hezky se vyspy..... a Samara ze tebou nepřijde, neboj, se o to postarám... xD Navíc je vymyšlená... (ale to asi víš ne xD)

2 Ąndy^^ Ąndy^^ | E-mail | Web | 28. března 2009 v 8:18 | Reagovat

Docela dobře a co ty?xD Hele nejdeš na Tokio průvod?xD

3 Mr.D[o]D[o] --- SB které tě nikdy nechce ztratit x) ♥♥♥ Mr.D[o]D[o] --- SB které tě nikdy nechce ztratit x) ♥♥♥ | Web | 28. března 2009 v 9:09 | Reagovat

xD mě se to nechce číííst xD xD

4 Mi§§.ßarus(Qa) - your SBénko ♥♥♥ Mi§§.ßarus(Qa) - your SBénko ♥♥♥ | Web | 28. března 2009 v 9:24 | Reagovat

Hojky

Bych se chtěla jenom zeptat kdy bude další kolo VGS ?

5 Miruška:) tvoje SB-čko, ktoré ťa mocky Looooooofuje:)♥♥♥ Miruška:) tvoje SB-čko, ktoré ťa mocky Looooooofuje:)♥♥♥ | Web | 28. března 2009 v 9:46 | Reagovat

Uf....thak som myslela že sa rozrevem jak sa stretly :( Moooooc krásne, fakt:) Máš talent, obrovskýýýý xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama