16. května 2009 v 13:46 | ★•$€×Y*ßiTcH• ^^
|
Takže... Jsem se rozhodla sepsat další twincestní povídku. Bude jednodílná, bude jemná, něžná a místy možná i roztomilá. Dneska u nás prší, tak jsem se nechala inspirovat počasím, a celkově tahle story bude i v nějakém takovém prostředí. Představuju si ji tak =) Hlavně ten začátek.
Žádnou tvrdost nečekejte. :) Zjistila jsem, že i jemnost je mnohem lepší než násilí =) Kdyžtak si sepište něco sami xĐ
Dobrá, už jsem se vykecala. Můžete začít číst...
WARNING: twincest/Bill and Tom
Už jsou to dva měsíce, kdy jsem našel uplakaného černovlasého chlapce ležet v deštivém dni před brankou honosné vily. Tehdy jsem nevěděl, co mám udělat. Podle křiku z domu mi ale připadalo, že ho někdo vyhodil na ulici. Ze samé lítosti jsem jej vzal do svého skromného bytu a nechal jej se prospat.
Mezitím jsem si našel o něm nějaké informace na internetu. Zjistil jsem, že mu zemřela matka, a on byl předán do dětského domova, odkud si jej převzala jedna rodina. Zjevně se k němu nechovala hezky. Obzvlášť mně zarazil jeden odstavec.
Jméno: Bill Kaulitz
Věk: 19
Povaha: plachá, tichá, nedůvěřivá
Proč odešel do dětského domova: smrt matky, otec jej znásilnil
Tohle mi stačilo k tomu, abych si dokázal představit, že asi neměl život zrovna růžový. Když se probudil, polekaně se roztřásl a když jsem se k němu přiblížil, rozplakal se.
Už tehdy jsem věděl, že si důvěru toho černovlasého stvořeníčka musím získat ať to stojí, co to stojí.
***
Teď sedím tady, na starém pařezu u blyštícího se jezírka. Tiše pozoruji vodu, vzdouvající se vlny a bublinky plující na druhý konec břehu. Avšak nejsem tady sám.
Bolestně přivřu oči a nechávám se chytit do sítě vzpomínkami před dvěma měsíci. Najednou mi někdo jemně stiskne ruku.
"Tomi," ozve se ten medový hlásek vedle mně. Hned se cítím lépe a volněji.
"Ano, Billi?" Usměju se na tu nesmělou tvářičku.
Bill ke mně opatrně vzhlédne.
"Už na to nemysli, Tomi. Je to za námi," povzbudivě se usměje a našpulí pusinku.
Přisunu se k němu a jemně jej políbím.
"Miluju tě, Tomi," rozzáří se ten brouček a obejme mně.
***
"Udělám špagety, chceš?" Zavolám z kuchyně.
"Joooo! Mňáám, špagetýýý!" Do kuchyně se vřítí černovlasá osůbka, s dvěmi jiskřičkami v nadšených očích. "Mhm, jak dlouho jsem je neměl?" Zamyslí se a roztomile se uculí.
Jen pobaveně zakroutím hlavou a věnuju se vaření.
Vezmu špagety, vhodím je do vroucí vody a nechám to chvíli vařit. Boloňskou omáčku jsem koupil už hotovou, stačí jen posypat sýrem.
Za půl hodinky s Billim šťastně obědváme u stolu v obýváku, a sledujeme nějaký pořad.
Narozdíl od toho rošťáka to mně ale moc nebere, a tak po něm "potajnu" pokukuju.
Vlastně na něj nepokrytě čumím.
"Tomi... Co se na mně koukáš, jak kdyby ti uletěly včely?" Zahihňá se Bill ale hned se chytne za pusu, jako by se bál, že ho za sebemenší legrácku zbiju.
Jemně mu ručku oddělám a usměju se. "Neboj, ještě nejsem starý bručoun bez špetky humoru," rozesměju se.
***
Bill vedle mně zívne a upře pohled na vázu s květinama.
"Tome? Nevadilo by ti, kdybych si už šel lehnout?" Nesměle na mně pohlédne.
Rozšíří se mi úsměv na tváři.
"Klidně jdi, Billi," přikývnu mu a dál sleduji reality show.
Mezitím, co mi Billi odejde, já ještě dokoukám Nepodceňuj blondýnky :D. Potom už televizi nezaujatě vypnu a lhostejně odkráčím do koupelny.
Jen ledabyle se osprchuju, osuším se a zamířím do svého pokoje.
Nevím, čím to je, ale stále jako by mně moje nohy neposlouchaly, směřovaly ke dveřím vedlejší místnosti. "NE!" poručím si v duchu, ale není mi to nic platné.
Opatrně došlapu před Billovy dveře a sáhnu na kliku.
Ale co když... co když mě tam nebude chtít?
Nakonec přecejen tiše otevřu a pohled mi sklouzne na klubíčko schoulené ve sněhobílých prostěradlech. Peřina se lehce nadzvedává pod náporem Billova dechu. Překvapením téměř přestanu dýchat.
Došlapuju na měkký koberec a pomalu se blížím k Billově posteli. Jeho porcelánovou tvář osvětluje jen svit měsíce, který jako jediný září na téměř černém nebi.
Sednu si na postel, která se pode mnou lehce zhoupne. Ani se nenadám, a už se na mně dívají dva vystrašené čokoládové korálky.
"T-Tome?" Bill se roztřese strachy.
Pohladím jej po tváři a konejšivě ho políbím do voňavých vlásků.
"Můžu k tobě?"
"N-no... J-já..."
"Neboj se mně."
"T-tak jo," odevzdaně sklopí hlavu a se strachem mi nadzvedne peřinu.
Lehnu si do hebkých peřin nasáklých Billovou vůní.
"Billi?"
"Ano, Tome?"
"J-já... Jen chci, abys věděl, že bych nikdy nebyl schopen ti ublížit... Jsi pro mně vším. Miluju tě, lásko." Trochu se pousměju a líbnu Billa na tvář, která se po poslední větě rozzáří jako hvězdička.
"Já tebe taky, Tomi." Dostane se mi odpovědi, než unaveně položím hlavu na polštář a přesunu se do říše snů, kde nic není nemožné.
THE END =)
Ahoj.
Mám se fajn.
Děkuji za komentík.