mOe BáásNičQyy
22. dubna 2009 v 12:43 | ★•$€×Y*ßiTcH• ^^
POZOR! NEJSEM AUTORKA TÉHLE BÁSNIČKY!
Tohle je lidi, vážně bezkonkurenční xD musíte se na to juknout, omg je to vážně řiť xD jsem se u toho gebila jak zběh z Ústavu duševních chorob xD
Bill měl chuť na orgáč,
klíďo by teď přistupil aji na grupáč.
Tak tedy informoval brášku
a ten nakupil šprcek plnů tašku.
Barevné, s vroubky i bez,
na šukání zamluvili rovnou celej les.
Mrdat se bude vejkend celej,
členové TH si už prdel holej.
Konečně už je tu sobotní dopoledne
a Tom se těší jak jen do prdele brášku zasejc mrdne.
A přichází Georg s Gusťou za ruku
a to tlusté prase má zas paruku.
Gusťa si na děvku asi hraje rád
i když se mu z kokota v prdeli chce sem tam srát.
Bill: "Tak co? Šukáme nebo ne?"
Tom: "Dobře, ale kdo první zasune?"
"Samo, že Ty lásko,
má dredatá krásko,
zasuň do mé vyholené dupy
péro, kule aji chlupy.
Sice se mi srát chtít bude zas
ale když použiješ ten lubrikační maz..."
"Miláčku drž už hubu!
Žádné sračky do prdele lít nebudu!
To máš jó holt smůlu
a přivážu si Tě hezky ke kůlu"
"Oh, provazy a pouta
péro mi zas z toho stoupá.
Už zase krásně stojí..."
"Hele, zlato, vředy na prdeli se ti hojí!"
"Jupí ale hele!
Géčka si už našukávaj do prdele!"
No jo... géčka spolu šukají
a bráchové se ke kůlům vázají.
"Nastav prdýlku, Bille"
"Dobře ale našukej mi jak minule"
"Jo, jo ale teď už chci slyšet tvůj slastný vřískot
a ten krásnej mlaskot,
koulí mejch o tvou prcinu
a z orgáče se asi pominu"
"Jó! Jó! Rychlejc a více přirážej!
prosím, prosím, nebuď na mě zlej...!"
"Smůlu Bille máš!
Hezky mě teď ústy uděláš!"
"Tak to si naser!
Gusťo! Rychlejc! Pojď sem!"
20. února 2009 v 19:45 | SeXy.BiTcH
Život je celý nefér.
Vždy je to ber, nebo neber.
Člověk chce přece svobodu,
ne se trápit celou dobu.
Nikdy si mně nevyslechnou,
ale jednají rázně.
Někdy mám sice náladu pěknou,
ale taky jsem někdy na dně.
Pomoz mi, nevím co dělat mám.
Vše udělám, každému všechno dám!!
Takhle se mi odvděčují,
stále na mně pikle kují.
Pořád na mně jenom křičí,
ale mně to vevnitř svírá, ničí!
Nenávidí mně, já to vím!!
Proto vždycky ráda sním.
Realita však vždy čeká,
a s ní i můj život zlý.
Chtěla bych být jak řeka,
lehce si téct v ústranní.
AUTOR: utrápená BaRuSh =(
8. února 2009 v 18:41
Krásný květ se jen skví,
je hebký jako hedvábí.
Nikdo si ho nevšímá,
ani vlastní rodina.
Táta kvítek,
máma rosa.
Všude kolem je spoustu barevných nitek,
po nichž šlapají děvčata - bosa.
Hele, támhle opodál!
Na šeříku sedí vosa!
Právě jí někdo zle vyhnal,
a tam se třpytí kosa.
Nikdo už kvítek nezachrání,
tráva se poseče.
Má však jedno poslední přání.
Je to jedno přání,
které zůstalo v jeho srdci.
My už se ho nedozvíme,
je tajné, jako dávné psaní...
8. února 2009 v 18:37
Cítím se jak kapka deště.
Skoro všechno mám,
ale vím,že něco chci ještě.
Chci volně žít.
Pohybovat se.
Chci svobodu mít.
Chci ... mít otce.
Nikoli strýce kapku,
nikoli mámu duhu...
Já chci prostě taťku!
Tohle je ovšem jen přání.
Nikdy se nesplní.
Stejně, jako nikdo nenajde
sto let staré psaní.
20. ledna 2009 v 13:34
Není to moje tvorba,to upozorňuju!!
Polámal se mraveneček ,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
Lulínkova doktora.
Doktor chřestil pokladničkou,
Cikrt těšil - neplakej !
Zaplatíš li poplateček,
do rána ti bude hej.
Zaplatil mu 30 kaček,
navíc ještě za předpis,
ráno skončil v nemocnici,
takřka zralý na odpis.
Čtyři stáli u postýlky,
Cikrt si mnul ručičky,
penízky se jenom sypou,
do té naší kasičky.
Poplatky za nemocnici,
kremaci i rakvičku,
dokonale vyprázdnili,
tu mravenčí kasičku.
Nedožil se mraveneček,
ani druhé hodiny,
stoupla prudce zadluženost,
celé jeho rodiny.
Neměli už mravenečci
z čeho by už mohli žít,
poradil jim strejda Cikrt
peníze si vypůjčit.
Sjednali si rychlou půjčku
za necelou hodinu,
na dlouho pak zadlužili
svou mravenčí rodinu.
Tímto končí tento příběh
a co k tomu dodat víc ?
Za rok přišel exekutor
a nezbylo jim vůbec nic.
cheey xD totall hustý :D
7. ledna 2009 v 15:46
Trapáás :DD
no nic,tady to je:
0tevři oči,a podívej se ,jak je všechno krásné.
Zvlášť,když je tma a všechno zhasne.
Oči své upíráš do tmavé noci,
a ty máš hodně málo moci
na to,aby se ti ve tvých očích,
netřpytily slzy dojetí.
Všechno ti připadá tak krásné,
ale není to jak ve dne.
Není to tak světlé a jasné.
Přesto je to velmi krásné.
Stojíš a němě zíráš do noci,
a nikdo již nemůže ti pomoci.
Cítíš se tak sama,
tak prázdná.
Všude pusto,jen semtam prolétne vrána,
černý pták.
Mezitím už Slunce vychází,
a černost,a tmavá noc zachází.
Sluníčko se vytáhne,
a paprsky protáhne.
Všechno krásně ozáří,
a tvé slzy na tváři
zmizí ve slunečních paprscích.
TRAPÁÁS :DD
8. října 2008 v 17:07
Zrakem vidíme,
sluchem slyšíme,
čichem čicháme,
chutí chutnáme,
hmatem hmatáme.
--
Když se chceme podívat,
stačí nám k tomu zrak.
Jeho pomocí vidíme,
ale...čím slyšíme??
Přece sluchem!!
Když chceme poslouchat,
musíme naslouchat.
Sluch je velký pomocník náš,
pokud schopnost sluchu máš,
v tom případě jsi v pořádku.
Ale počkat? Co když si chci přivonět??
Jo přivonět?? K tomu je jeden podmět.
A jak se mu říká?? No přece ČICH!!
Taky jedna z vlastností mých!!
Pak máme ještě chuť,
když se podíváme na teplotní rtuť,
a bude 9 stupňů,
je jasné,že nebudeme chutnat zmrzlinu,
nýbrž teplý čaj - jinak můžem dostat angínu!!
Poslední je náš milý hmat,
můžem ohmatat cokoli!!
Třeba klidně i trávu,
jak půjdem do školy.
VŠECHNY TYTO SCHOPNOSTI
NÁM NĚCO UMOŽŇUJÍ.
JSOU TO NAŠE PŘEDNOSTI,
PŘED NEPODSTATNÝMI.
POKUD MÁME VŠECHNY V POŘÁDKU,
NENÍ SE O ČEM BAVIT A TĚCHTO PÁR ŘÁDKŮ
JE PRO VÁS V TOM PŘÍPADĚ NIC!!
JÁ JSEM NEŘÍKALA,ŽE TO MUSÍTE ČÍST!!
7. října 2008 v 19:30
PS: MOJE TVORBA!!
Vyjdu ven do teplého jara,
porozhlédnu se.
Z toho tepla jde ze mě už pára,
nadechnu se.
Vyjdu z domu do léta,
začnu se potit,
po krásném dobrém jaru je veta!!
Příjemné teplo začne se hrotit,
FUJ,to je ale vedro!!
Teď tu stojím v podzimu,
uprostřed lesa,
je mi celkem kosa.
Mikinu přítáhnu si k tělu,
a začnu honit včelu.
No co,trochu pohybu,
snad zažene tu zimu!!
Najednou je tady zima,
a já tady stojím s nima.
S kým,ptáte se??
Vaše otázka to ODNESE!
Pozoooor,jedu na saních,
s něma tady stojím..
Právě do někoho vrážím,
a po dopadu mám celý mokrý čenich.
KAŽDÉ ROČNÍ OBDOBÍ,JE PŘECE JINÉ!!
CO JARO LÉTO MINE,
PODZIM JE TU ZAS,
ROZKLEPÁVÁ NÁS.
JENOMŽE PAK PŘIJDE ZIMA,
ZMRZLÍ JSME AŽ ZA UŠIMA...
PAK JARO JE TU ZAS,
UŽ JE PRYČ TEN MRÁZ!!
A TAK TO JDE FURT DOKOLA,
DOKOLA A DOKOLA...
DOKOLA A DOKOLA...
DOKOLA A DOKOLA...