V tom domě straší
2. února 2009 v 20:35
TOM:
Od té doby, co jsem jen tak brouzdal městem a marně hledal Billa, uplynula nejméně čtvrthodina. Toho černovlasého potulného ďáblíka jsem stejně nenašel, akorát jsem celý zmoknul a profouknul. To víte, i duchům je zima. Bezmocně jsem se svalil na patník mokrého chodníku a vydýchával jsem se. Bill měl být už dávno doma, stejně jako já. Bohužel, byli jsme oba nejspíš venku. Tedy.. chci říct... já určitě, přece vím kde jsem.. No pro ostatní nejsem nikde, ale teď momentálně jsem venku a drkotám zuby. Bůhví kde se válí Bill.
Nevydržel jsem tam sedět dlouho. Po chvíli jsem vstal a rozhodl se jít podívat domů, co kdyby už se tam ten Billy dostal? Plul jsem vzduchem a za pár minutek jsem se dostal k jeho domu.
BILL:
Mezitím co mně dotyčný útočník surově držel za krk, třásl jsem se strachy. Věděl jsem, že tady zůstanu sám .... že mi nikdo nepomůže. Ani Tom... Copak Tom.. Ten se beztak někde láduje tyčinkama a je mu jedno co se se mnou děje.. Pche!! Oooh.. Sám sobě se divím, že dokážu načuřeně uvažovat když málem chčiju strachy. Ta obrovská obluda nade mnou se příšerně směje a kdybych mohl , vyrazil bych tomu dotyčnému všechny zuby.. Tedy jestli nějaké má.
TOM:
A kurva, Bill tady není - pomyslel jsem si, když se moje dotyčná osoba..ehm..tedy duch.. porozhlédla po bytě. Opravdu .. bylo tady prázdno, jen na zemi ležel spadnutý obrázek a v krbu vesele tančily plamínky...No dobrá,netančily a nebyly to plamínky..Prostě tam hořel oheň..
Zničeně jsem si povzdechl. Normálně bych to nechal plavat, jenomže ten pocit v žaludku se stále stupňoval a já jsem měl pořád hrozný strach o Billa. Ještě k tomu jsem vůbec nevěděl, co se mu děje a kde vlastně je.
BILL:
Moje poslední záchrana byl krk. Tedy on to nebyl přímo krk byl to hlas. Néé, to taky ne. Byly to zkrátka hlasivky. Začal jsem nepříčetně ječet. Musel jsem si rukou zacpat uši abych neohluchl, a i přes moje pevně zacpané ruce jsem se slyšel řvát. Pomyslel jsem si, co asi dělá ta gorila nade mnou. Rozhodně už mě nedržela. Pustila se mě a taky se nejspíš křečovitě držela za místo na hlavě..tedy uši.. Na nic jsem nečekal a pelášil jsem domů. Z tmavé úzké uličky jsem zabočil doprava a doufal jsem, že to je ta správná cesta domů.
TOM:
Nemohl jsem tady tak stát. Zase jsem se vydal ven. Otevřel jsem dveře a tentokrát zabočil doleva. Přál jsem si, abych ho našel. Nevím proč, ale na tomhle klukovi bylo něco zvláštního. Zatím ale nevím co. Šel jsem tedy po levé straně zablácenou cestou a už v duchu jsem se vzdával myšlenky na teploučký krb.. tedy oheň v krbu.. a mísu s vaflemi.
Bill je přednější.
1. února 2009 v 19:15
tak po "kratší" době jsem tady zase s Tomíštem a Bilííštem. doufám,že se vám to bude líbit
YEAH :DD
1. ledna 2009 v 22:56
Chlad opět projel celým jeho tělem a Bill se cítil hodně trapně,zatímco silueta se němě hihňala.Zahanbeně se postavil a uvědomil si,že za dnešek už má na kontě 2 POŘÁDNÉ TRAPASY! Nejprve se mlátí hlavou o stůl jak nějaký idiot,,přičemž ho nachytají máma s tátou,a potom ještě zakopne o zatracené kalhoty . No ,ty kalhoty by nebyl až zas takový trapas,kdyby přitom nedopadl na ducha. Jak hloupě musela tato věta vyznít.....
Nicméně - tohle Bill teďka přece řešit nebude - nebo ano? Tom si sedl na postel a připlul až k Billovi .Naklonil se k němu a zašeptal : "Já umím mluvit"... Když Bill slyšel Tomův hlas,zamrazilo jej... Stál na místě a tupě zíral někam do zdi . Neudělal nic,jen ze sebe po asi pěti minutách vykoktal : "O-o-opravdu??...." . Nuceně se zasmál a zmateně zakroutil hlavou. Vůbec nevěděl co má dělat.Nakonec utekl. Pryč z jejich bytu i z jejich baráku.Možná vám to může připadat směšné,ale představte si tu situaci : Mluvíte z duchem,který je skutečný,navíc neskutečně přitažlivý s podmanivýma hlubokýma očima a dlouhýma (doufejme bez blech) dredama.Co byste udělali vy? Hmmmm?
Bill utíkal po chodníku ani nevěděl kam.Párkrát klopýtl na hrbolech a několikrát si málem zvrtnul kotník.Nakonec zabočil do jedné tmavé úzké uličky a pořádně se vydýchával. Vůbec nevěděl,co má dělat.Smát se? Bát se? Nebo jen blbě stát?
Bill se zničeně chytl za hlavu a sesunul se podél cihlové zdi na zem. Byla mu zima.Vítr mu palčivě fučel do tváře a rozmetával jeho pečlivý dikobrazí účes jako zrnka prachu. Litoval,že nezůstal doma.Teďka se beztak strachy ani nepostaví ,natož dojít domů. Povzdychl si. Ještě chvíli bezmocně seděl na studené zemi a potom vstal.Chtěl se doloudat domů ,když ho najednou někdo chytl pod krkem.
Ve stejné chvíli na jiném místě spadl obraz.
Z POHLEDU DUCHA:
Musím se smát při pomyšlení na to,jak Bill vyletěl jak čertík z krabičky,když jsem mu oznámil,že umím mluvit.Ach ano,Bill. Krásné hnědé hluboké oči ,načervenalé tvářičky a dokonalé plné rty. To byl Bill.. Jedna radost o něm povídat.
Navíc po chvíli utekl,vůbec jsem nevěděl proč,ale na druhé straně to chápu.U každého rozhodně není na denním pořádku ,aby se vykecával s duchem.Navíc vůbec nevím,proč mě Bill vidí.Nikdo jiný mě nemůže spatřit,proč teda zrovna on?
Vzduchem jsem doletěl (jak divný výraz :D ) až do obýváku ,kde jsem si chtěl sednout na pohovku.Říkáte si CHTĚL? Ano,chtěl...Chtěl,ale nesedl jsem si,nikoli.Probořil jsem se úplně na zem :D Takže kdyby Bill teďka vešel ,viděl by jenom moji hlavu bez těla :DDDD Jak směšná to situace :) Ani jsem se nenamáhal vstát,jenže toto rozhodnutí se změnilo hned,jak se z kuchyně ozvala ohlušující rána.Vyletěl jsem do stoje a utíkal (teda spíš plul) se tam podívat. Málem se mi zastavilo srdce,když jsem na zemi spatřil rozbitý obrázek.
PŘÍŠTĚ BUDE POKRÁČKO!!
27. prosince 2008 v 12:05
Bill byl jako smyslů zbavený. Nevěděl,co má dělat ! Utéci,křičet? Nebo tam jen tak stát a čekat,až mu přestanou halucinace?? "Jdi ode mě!! Kdo seš!!?" ječel Bill a máchal kolem sebe rukama. Duch odešel. Prošel zavřenýma dveřma a už ho nešlo vidět.Bill si rukou přejel po zpoceném čele.To přeci nejsou halucinace! Ten duch je skutečný! To ale přeci není možné,duchové neexistují! Stejně jako neexistují čerti,mikuláši,andělé... Ale ten duch nejspíš existuje.Potvrdilo se to,když duch opět připlul do koupelny a v ruce nesl malý lísteček. Nabízel ho Billovi,ale ten byl příliš vyděšený na to,aby vzal papírek do své ruky.Silueta pokrčila rameny,vzala izolepu z umyvadla a lísteček připnula do rohu zrcadla.Zase proplula dveřmi a zmizela.Bill se ještě 5 minut vzpamatovával.Poté přešel k lístečku a přečetl si ho. Stálo na něm prosté "Tom Kaulitz".
Billovi to docvaklo,on byl tedy Tom..Ale byl živý,nebo ne?? Je to jedna obrovská záhada. Bill vyšel ze dveří,ale úlekem nadskočil.Na železném zábradlí dřevěných schodů seděl duch Tom a frajersky se na něho gebil. Bill se lehce pousmál. "Jsi živý?" zeptal se Toma . Dredatá silueta seskočila ze zábradlí a vytáhla z kapsy malý papírek.Ze stolu sebrala propisku a na papírek napsala "Ano i ne". Silueta předala papírek Billovi,a ten si jej bez okolků vzal.Všiml si také,že pocítil jakýsi chlad a zimu,když se jej Tomova ruka dotkla.
Navíc vůbec nechápal to vysvětlení.Ano i ne.Jak to Tom myslel? Zíral na papírek dobrou minutu a pak se znova podíval na zábradlí.Tom už tam nebyl. Bill vyhodil papírek do koše a posadil se do obýváku na měkkou sedačku. Už blbne. To přece není normální. Bill si opřel ruce o stůl a hlavou se do něj začal mlátit. Rukama kolem sebe máchal a ani si nebyl vědom,že už přišla domů Simone s Gordonem a dívají se na něho jak na blázna. "Bille?" zašeptala Simone a zděšeně se podívala na Gordona... "Lásko..On zešílel" omdlela do Gordonovy náruči. Bill zvedl červenou a bolavou hlavu a podíval se na oba rodiče.. "Ehm..promiňte" vyběhl nahoru do svého pokoje,kde už na něj čekal duch Tom a tlemil se na celé kolo.Byl však zřejmě němý,nebo duchové nemluví. "Čemu se směješ?" obořil se na Toma a založil ruce.To by však,nebyl on,kdyby nezakopl o rifle a neskulil se přímo na siluetu.
XDD POKRÁČKO PŘÍŠTĚ XDD
27. prosince 2008 v 11:18
Když se Bill ráno probudil,jeho pohled okamžitě směřoval ke skříni,kde se mu včera zdálo,že je naproti něj silueta mladého kluka s dredy a volným oblečením. Bill zatřásl hlavou a podíval se na rozházené oblečení po zemi a v kufrech.Šokovaně si dal ruku na pusu a podíval se na hodiny.Za 30 minut má být ve škole! Propána,jak to všechno stihne?
Bill ze sebe skopal peřinu a jak se snažil vyprostit ,peřinu natrhl. Z peřiny se okamžitě vyvalilo peří a za chvíli byla celá postel bílá. :D Když se Bill konečně dostal zpod peřiny,a navíc ještě žuchl na zem (u toho si pořádně narazil záda) ,tak utíkal ke kufru. Po minutě hrabání si našel triko s nápisem THE ICON,které přímo miloval.Nahodil na sebe ještě úplé džíny a upaloval do koupelny.Umyl se,vyčistil si zuby,nageloval vlasy a v rychlosti se nalíčil.Seběhl dolů do předsíně ,obul si černé vyšší botky a přehodil přes sebe černou bundičku. Užuž chtěl vyběhnout ven,když se před ním zase objevila ta silueta.Bill si protřel oči.Ovšem ten kluk tam pořád byl!! Stál u botníku a hleděl na Billa s neskrývaným zájmem.Jeho dlouhé dredy mu spadaly do půli zad,volné oblečení na něm lehce plandalo a hnědé čokoládové oči upřeně sledovaly Billovu tvář. Bill se vyděsil. Vyběhl ven a prchal do školy.Neustále se ohlížel za sebe. Naštěstí ten kluk za ním už neběžel. Do školy vešel pět minut před vyučováním. Byl celý vyklepaný a obával se,jak ho přijmou noví spolužáci.Narážek na jeho vzhled ve svém životě slyšel hodně.Věděl,že tady to nebude jinak a zase bude terčem posměchu. V šatně ze sebe shodil bundu,vyzul boty a vyšel nahoru po schodech do 3.patra,kde se nacházela jeho třída. Nervózně zaklepal a když se ozvalo jemné "Dále" ,vkročil. Pohled mu padl na mile vypadající učitelku s dlouhými vlasy a hnědýma očima. Ve třídě štěbetalo přes 30 žáků a Bill si hned pomyslel,že učitelka musí být chudák. Přešlapoval na místě a rozhlížel se. Učitelka vstala od stolu a vzala Billa za ramena. "Tohle je náš nový žák.Jmenuje se Bill Trümper.Přijel k nám z Magdeburku a já doufám,že si s ním budete rozumět.Prozatím nahradí Tomovo místo." řekla a ukázala na volnou židli vedle tlustšího blond chlapce. Usmál se na něj a chlapec se na něj usmál také. Bill se hned cítil lépe,ale neměl žádné učebnice.Nervozita v něm vzrůstala,až dosáhla vrcholu.To si Bill začal podupávat nohou a hryzat nehty. "Bill tady nemá učebnice,viď? Prozatím mi něco nakresli." usmála se a věnovala se mocninám. Bill si vzal papír,a začal kreslit. Vznikla z toho silueta toho chlapce. Dredy měl skoro přesné a oči se mu na papíře jen leskly. Bill byl odmalička talent na kreslení.Rád si maloval ,a možná také proto,protože mu to vždycky šlo.Silueta měla přesné rysy,dokonce stejné oblečení.
Když zazvonilo na přestávku,Bill učitelce papír odevzdal. Ale stalo se něco,co nečekal. Paní učitelka se na papír vyjeveně dívala a kolébala se ze strany na stranu.Vypadalo to,že je vyděšená a překvapená zároveň. "Ty znáš Toma?" zeptala se jej a když Bill pokýval hlavou na znamení nesouhlasu,omdlela. Bill nechápal vůbec nic. Propleskával jí tváře a nakonec na ní vylil kýbel ledové vody. Učitelka se pomalu probírala. Bill jen zaraženě sledoval.Co se to tady děje? Vyběhl ze třídy a pelášil do šatny,kde si sebral věci a utíkal domů.Vůbec nic nechápal! Nejprve se mu ráno objeví silueta a tupě si ho prohlíží jako kdyby opravdu existovala,potom jej přivítá učitelka,když nakreslí siluetu,tak učitelka mele o nějakém Tomovi a...... počkat! No ano,mluvila o Tomovi ! Když jej vítala v nové třídě,řekla mu,ať se posadí místo Toma! Takže ta silueta,jestli vůbec existuje,se jmenuje Tom?
Bill dorazil domů.Odložil si bundu na věšák,boty do botníku a šel do koupelny. Otevřel dveře a přešel k umyvadlu.Pustil studenou vodu a opláchl si obličej. Celkem se mu ulevilo a horkost z jeho tváří pomalu mizela. Podíval se do zrcadla,ale hystericky vykřikl! Stála za ním ta silueta!!
POKRÁČKO PŘÍŠTĚ!!
25. prosince 2008 v 13:55 | B@RuSH[Q]@ TéWéCé
Ahoj.. Je mi líto,že teď nepokračuju s Potterem,Ginny ,atd.,ale posedla mě touha napsat zase něco o Billovi a Tomovi. Nebojte,bude to spíš strašidelné.. Je to upravené podle filmu A co když je to pravda ,kde bude Tom ležet v komatu,ale jeho duch bude s Billem.Nechápete? Tak čtěte!!
"Ale mami ! Já se nikam stěhovat nechci! Tady jsem doma,tady jsem vyrůstal a tady jsem si taky našel své kamarády! " stěžoval si 17letý černovlasý chlapec. Matka Simone mu právě oznámila,že se budou z Magdeburku stěhovat do Berlína do nějakého vysokého paneláku. Billovi,tak se ten chlapec jmenoval,se tam ale vůbec nechtělo. Tady se přece narodil,tady se z něj stal tento kluk,tu našel kámoše.No,kamarády.Billovi dělalo veliký problém hledat si kamarády,nejen proto,že byl neobyčejně stydlivý,ale také proto,protože s ním moc nikdo kamarádit nechtěl.A když už ano,tak jen pro peníze. Bill byl velmi zvláštní kluk. Maloval se,do vlasů si zaplétal pramínky blond melíru,lakoval si nehty,nosil boty na vysokém podpatku,kolem krku nesčetně řetězů .. I přesto to byl chlapec velmi přitažlivý,jenže s ním nikdo nechtěl kamarádit. Proto pocítil nějaké malé bodnutí u srdíčka,když mu matka oznámila,že se budou stěhovat pryč. Pryč od svých prvních kamarádů,pryč od svého domova.. Ještě nebyl v Berlíně a už cítil,že mu teplo svého pravého bytu ,pravého domova ...bude velice chybět. Ovšem ať chtěl nebo nechtěl,musel se své mamince podřídit. "Bille..je mi to líto,ale nechtěj,ať se nad tebe nazlobím! Budeme se stěhovat,bohužel.Vím,že tady máš kamarády,ale kamarády si můžeš najít i v Berlíně! Tobě to přece nedělá žádný problém,myslím." podívala se na Billa,a pokynula mu hlavou ,ať si jde sbalit věci. Ach mami,kdybys tak věděla,pomyslel si Bill. Přesto vyběhl nahoru po starých dřevěných schodech ,popadl tři kufry a narval do nich všechno : líčidla,gel na vlasy,šampony,oblečení,boty a ostatní věci.
Když byl po hodině hotov,přijel pro ně nevlastní táta Gordon svým novým autem. Pomohl Billovi s kufry do auta a nastartovali... "Těšíš se?" zeptal se zjevně šťastně Gordon.. "Jo.Příšerně",odpověděl Gordonovi Bill a jeho hlas přímo překypoval ironií. "No tak,bude se ti tam líbit,uvidíš!" ,těšil ho Gordon. Bill nesouhlasně zakýval hlavou,do uší si dal sluchátka a pustil si MP3.. Pořád lepší,než poslouchat kecy,jak tam bude skvěle a jak se mu tam bude líbit!! Tsss! Pomalá uklidňující písnička jej za chvíli ukolébala k spánku.
"Tak,a jsme tady!! " usmála se Simone na Billa a ukázala ukazováčkem na vysoký ,nově natřený panelák a přesně na 8.patro. Gordon vytáhl Billovy kufry ven a pomohl mu s nimi do schodů nového bytu. "Pojď za mnou. Vybereš si pokoj.Ty tady zatím,Sim,něco ukliď." řekl Gordon a jeho oči mířily na velmi dlouhou chodbu,vedle ní byly asi troje dveře. "Tohle je koupelna.Tohle záchod a tady tohle je pokoj pro hosty.Tvůj pokoj bude tenhle,je tam přemalováno černobíle,a máš tam všechno,co potřebuješ.Kuchyně je dole,kde je Simone a obývací pokoj najdeš po schodech nahoru a doleva. Když vyjdeš po schodech a zabočíš doprava,najdeš tam vířivku a úplně v přízemí dole je bazén.Luxus,co?",zašklebil se Gordon,když Billa dokonale provedl celým bytem. "Já půjdu za Sim vytáhnout věci z kufrů,své zavazadla máš už v pokoji,donesl jsem ti je tam.Zatím",rozloučil se a Bill zamířil do dveří,které mu byly nejblíž.Když dveře otevřel,strnul.
Bylo to tam přímo nádherné.Stěna byla namalována bílou barvou,na níž se jasně vyjímala černá lebka .To samé i na druhé straně.Kolem velké černé lebky bylo hodně menších šedých lebek na stěnách.Přesně toto měl Bill rád.....Přímo dokonalé. V rohu stála postel pro tři lidi se závěsem,v celé místnosti bylo 6 oken ,uprostřed stůl ,kolem stolu byly 3 židle a jedna velká pohovka i pro čtyři lidi a balkon. Nepočítal teďka ty maličkosti,jako Hi-Fi sestavu,rádio,hodiny,skříně a podobné věcičky.
Když si vytáhl z kufru jedno své oblíbené tričko a chtěl si ho dát do skříně naproti němu,natřenou černo-stříbrnou barvou,málem se skácel k zemi. Včas se zachytil pelesti postele a svalil se na ni. Naproti němu stál někdo.Ale byl hrozně bledý.Měl dredy a dlouhé tričko s volnými kalhoty. Vypadal jako ... duch. Když Bill mrknul znova,duch už tam nebyl. Nejspíš jsem unavený z té cesty,pomyslel si Bill a podíval se na černé hodiny na zdi. No není divu,jsou 2 hodiny ráno, vykulil oči a zazíval .Ještě jednou se nervózně podíval na místo,kde stál ten "duch" ,a když tam vůbec nic neviděl,zhasl svou malou lampičku a s věcma ještě v kufrech se položil na měkkoučkou postel . Přikryl se peřinou a ponořil se do říše snů. Zítra jej bude čekat náročný den..
POKRÁČKO PŘÍŠTĚ!